Ovšem nikdo nebere v potaz, že drtivou většinu společného soužití člověka a psa, bylo lidstvo "stiženo" zemědělstvím a devadesát procent veškeré stravy tvořilo rostlinstvo (ne že by to na lidstvu nezanechalo negativní stopu, ale to je už jiné povídání). Průměrně moudrý člověk si snadno odvodí, že jen těžko pes těch "x" tisíc let baštil maso, zatímco se jeho páníček cpal obilnými plackami. Maso je rozhodně velmi přirozenou a dobrou komoditou do psích mističek, ovšem je tak nějak počítáno s masem, které už člověk nebaští s takovou chutí jako dobrý bifteček. On totiž i ten vlk upřednostní menší kořist, kde se méně nadře a také je menší kořist, kde se méně nadře a také je menší riziko, že bude trknut či nakopnut a potažmo vážně zraněn. Má-li si tedy vybrat mezi statnou laní (a její krésně masitou kýtičkou) nebo zajícem (kterého sežere is chlupy), pak bere zajocha (i s "nechutnostmi", jako jsou kosti, střeva, kůže atd.). Jenže barfisté pojali věc do extrému, takže když maso, pak nejlépe z kýty, obiloviny všeho druhu jsou takřka vražda a granule jsou jed!
BARF je dnes druhý extrém, který z původní, myslím, dobré myšlenky přerostl v jiný druh výživové "hysterie".